|
|
 |
strašidelný zámek
25.10.2008 06:26
Internet je úžasná věc, která pomůže člověku najít odpovědi na řadu otázek. Je ale jedna otázka, na kterou odpověď nemám a po usilovném hledání jsem našel pouze další lidi s obdobným problémem. I to je docela výhra - nebýt toho, že tím problémem je - jak se na některé mé fotografie dostalo něco, co tam nemělo být - duch.
Obrázek: První automatická fotografie, která zaznamenala něco zajímavého. Šipky označovaly místa, potenciálně zajímavé detaily, s otazníkem oč se vlastně jedná.
Občas se toulám po prastarých hradištích, zaniklých vesnicích, ukrytých v hlubokých lesích, nakukuji do podzemí hradních zřícenin a nebo na tajuplná, zapomenutá a třeba dnes již dávno nepřístupná místa. Ač se to nezdá, takových tajuplných nebo dokonce magických míst je kolem nás spousta. Stačí jen otevřít oči a dívat se.
Když jsem asi před 14 dny míjel po desáté hodině vrch Bacín nedaleko Vinařic, honily se mi v hlavě roztodivné myšlenky. Bacín leží v Českém krasu a po seznámení s jeho minulostí by se mu člověk raději vyhnul. Snad více jak 1000 let používané obětiště tu zanechalo zbytky kostí lidí, dětí i zvířat, které byly objeveny při archeologickém průzkumu a zdejší kult pravděpodobně zanikl až ve středověku. Obyvatelé Vinařic prý tu viděli pohybovat se mužíčky s mrkvovitým tělem a žhnoucíma očima.
Dobrá příležitost zamyslet se, zavzpomínat a tak jsem si uvědomil, že mám ještě jednu nedořešenou záhadu a to podivnou mlhu na některých fotografiích z podzemí jednoho středověkého zámku. Abych vysvětlil jak se to stalo. Bylo jaro a s více lidmi, průvodcem správcem zámku jsme vyrazili poznat jeho veřejně nepřístupná místa. Zámek jako takový jsem znal, byl jsem tu mnohokrát a znal všechny pověsti, které se o něm vyprávěly v okolních vesnicích.
Obrázek: První průzkumné fotografie ukázaly poměrně stabilní a rozsáhlý podezemní prostor, pravděpodobně původní zámecký sklep. Na fotografii vlevo dole je vchod do odvodňovacího kanálu, který na průzkumných fotografiích nebyl identifikován.
Je jich vícero. Ty o čertech nejsou až tak zajímavé až na to, že upozorňovaly na zámecká sklepení, ty o tajných chodbách zase přidávaly naději k objevení opravdu něčeho zajímavého a také že ano. Při zevrubném průzkumu nádvoří, se podařilo nalézt několik větracích šachet do prostor do kterých se odnikud nedalo dostat. Ono vůbec celý zámek byl plný jakýchsi podivných anarchonismů.
Představte si, že jdete a tu narazíte na něco, co tu jako by nemělo co dělat - pancéřové tlakové dveře. Marně jsem vzpomínal kde jsem viděl podobné. Určitě to nebyl jiný zámek v nějaké klidné a zapadlé vesničce, ale byla to bývala raketová základna Klondajk na brdských Hřebenech. Přes dokonalou shodu tu ale něco nesedělo. Za dveřmi schodiště vedlo zámeckými sklepy a na druhé straně ústilo do prázdné, sluncem zalité zahrady a to dřevěnými dveřmi jako do kozího chlívku. Veškerá majestátnost, ochrana a bezpečnost byly v tu ráno pryč a dveře byly jen jakousi branou do jiného světa. Jenže kde ten svět začíná?
Po měření na povrchu, důkladné prohlídce sklepení a několika náčrtech bylo jasno. Je tu poměrně velký a rozsáhlý prostor, s výjimkou šachet na nádvoří nepřístupný a dle některých známek s velkou pravděpodobností z neznámého důvodu zazděný teprve před několika desítkami let. Místo, kde byla vyzdívka, jsme našli. Nemohla tu být déle než 50 let. V tu chvíli středověká romantika zcela ustoupila do pozadí a já si vzpomněl na vyprávění o podzemní vojenské nemocnici z asi tak 50. let. Možná stojíme přímo u ní.
První průzkum z povrchu, který přinesl jen několik neostrých fotografií, potvrdil, že tomu tak asi bude. Na fotografiích byla ohromná podzemní místnost, široká kolem 6 metrů a dlouhá možná 30 (délku jsme ale z prvních fotografií nedokázali spočítat), vyzděná kamenem s cihlovou klenbou. Na zemi se povaloval blíže neidentifikovatelný nepořádek a na jedné z fotografií bylo velké, asi 3 metry široké schodiště stoupající neznámo kam. Z fotek bylo také jasné, že strop místnosti je někde ve výšce 5 metrů. Kromě podivných krbů, jejichž účel se nepodařilo určit, jsme identifikovali i odbočku, kterou ale z povrchu již nebylo možné prozkoumat. Tím se den zakončil a tajemství podzemí muselo počkat na pořádnou přípravu.
Šachty z nádvoří byly poměrně široké a není problém se jimi spustit. Spíše nás tížilo to, do jaké míry je to bezpečné a jak moc jsou podzemní prostory stabilní. Bylo několik nepřímých důkazů, proč se obávat, že tu je poměrně velké riziko a tak jediné poškození, které jsme našli až následně a které na průzkumných fotografiích nebylo vidět, byl místy vodou narušený strop, ale v relativně hodně malém rozsahu. Proto jsme ho i přehlédli.
Obrázek: Zleva doprava a dolů, zaděné schodiště nejprve z jedné strany a pak z druhé. Následuje slepý výklenek vysekaný ve skále a celkový pohled na schodiště z vnitřních prostorů podzemí.
Dole nás čekalo překvapení, místnost byla větší než jsme si představovali a schodiště končilo dle výpočtů přesně v místě před tím objevené vyzdívky. Celé prostory byly v zásadě velmi dobře zachované, ale až na drobný nepořádek zcela prázdné. Dokonce i odbočka se ukázala být pouhým výklenkem vysekaným do skály. Co bylo zarážející byla menší díra asi ve stěně, asi tak ve středu místnosti. Jako by tu někdo šel na jisto a prokopal do zdi tak 40x40 cm otvor a …. za ní do skály. Začalo to vypadat velice zvláštně. Otvor vedl asi 1,5 metru kamsi do temnot, kde se prostor rozestoupil a byla tu nádherná, ve skále vysekaná - pravděpodobně, odvodňovací štola. Dost místa bylo nad hlavou a určitě by tu na většině míst prošli lidé ve dvojstupu. Možná je to chodba z pověstí. Ač dosud jsem o ní dost pochyboval, teď jsem začínal pomalu věřit.
Prý je ale zatopená, což se dalo předpokládat, a prý se na některých místech propadla. Po několika desítkách metrů opravdu končila. Ale nebyl to zával. Chodba viditelně neměla nikde narušený strop, ale byla regulérně zavezená jílem. Jen pod ní kdosi z cihel vystavěl malou pidiodtokovou šachtu, kterou protékala voda. Ta vedla dalších asi 10 metrů a pak zahnula někam doleva. Bez dalších prostředků již nebyla šance na pokračování průzkumu.
Obrázek: Vstup do odvoďnovací chodby je pěkne po kolenou, ale dál je již místa pro průchod několika lidí. Na konci je ovšem zase vyzdívka téměř až ke stropu a za ní je vše minimálně 10 metrů dál vysypáno jílem. Cihlami vyzděným kanálkem by prolezl leda jezevčík.
Prošli jsme tedy všechny prostory, zakreslili je a fotograficky zdokumentovali. Nad náčrty ještě vycházelo, že pravděpodobně i v opačné části zámku jsou dosud nepřístupné chodby, ale nedestruktivním průzkumem se to nepodařilo potvrdit, a tak větrací šachty nebo vyzdívky nebyly nalezeny. Bohužel existuje hned několik teorií dle kterých zanikly před cca 30-60 lety, pokud tedy vůbec existovaly. A tím by to mohlo vše skončit, ale neskončilo.
Obrázek: Je chvíle do hodiny duchů a jedné z mnoha fotografií nacházíme podivnou mlhu, kterou jsme na vlastní oči neviděli. Optický efekt nebo duch? Při troše fantazie připomíná mlha lidskou tvář ...
Na asi dvou fotografiích z pozdních hodin bylo něco, co nikdo reálně neviděl - jakási mlha nebo dým. Nutno dodat, že na fotografiích časově před a po těchto se nic obdobného nevyskytovalo. Duch, řekl jsem si a tak nějak se s tou záhadou smířil. Žádné jiné smysluplné vysvětlení se nenašlo - prašnost to nebyla a kdyby ano, byla by tu stále, kouř je zcela vyloučen a co víc?
Nějakou dobu zůstala tato záhada u ledu stejně jako konstrukce průzkumných vozítek, které by se dostaly do člověku nepřístupných prostor. Některé věci se totiž dobře nakreslí na papíře, ale hůře udělají ve skutečnosti a když je člověk nakreslí příliš nadčasově, zjistí, že nesežene materiál s vhodnými vlastnostmi a to i když připustí, že by se ho mohl pokusit syntetizovat. A tak na to vše začal usedat prach až do té noci při které jsem míjel Bacín.
Začal jsem hledat více na Internetu a ejhle, našel jsem několik podobných fotografií, stejně udivených lidí, kteří stejně jako já nenašli nějaké nemystické vysvětlení jevu, který fotografie dokumentovala - bílé mlhy vznášející se v prostoru. Jedny z nejlepších můžete vidět i vy na fotografiích badatelské společnosti Agartha a jsou ze Stránské skály. Překvapilo mě, že právě ze Stránské skály má takových fotografií více jedinců, kteří se nad tímto jevem na internetu podivují. Tedy je v tom i jakási opakovatelnost ...
Bohužel všichni došli ke stejným závěrům - vyloučili prach a další vlivy jako chybu optiky apod. a tak nezbylo žádné jiné, než to ke kterému se lidé uchylovali tisíce let před tím - nevysvětlitelná nadpřirozená moc. Jednoduše řečeno - duch. Po dlouhých úvahách s vícero lidmi jsem pak nakonec na jedno jakžtakž smysluplné vysvětlení přišel. Tedy abych byl přesnější - ne já, ale kolega. Dle něj by to mohl být efekt způsobený rozptylem světla ve vzdušné vlhkosti, která je běžně neviditelná, ale na fotografiích je díky odrazům "zhmotněna". No nevím, snad tomu tak je, i když teorie se strašidlem byla v mnoha směrech rozhodně romantičtějším vysvětlením. Co naplat.
Bermůnský trojúhelník
Jste-li fandové tajemných věcí a záhad, pak vám v minulosti jistě neušla zmínka o bermudském trojúhelníku. O místě, které se nachází východně od Spojených států, bylo napsáno již několik hypotéz, za jakých podmínek na onom místě záhadně mizí lodě a letadla. Přečtěte si o nich.
Doby, kdy se náhlá zmizení lodí včetně posádky přisuzovala obrovským obludám, nadpozemským stvořením, zlým mořským pannám, Krakenovi, který požíral námořníky, jsou ty tam a vědci s postupem času a především s možností využití moderních technologií zjišťují, co je příčinami náhlých zmizení desítek letadel a plavidel.  Bermudský trojúhelník je pomyslná oblast, umístěná jihovýchodně od pobřeží Spojených států. Bermudský trojúhelník však není oficiální název. Ústav zeměpisných jmen v USA neuznává toto pojmenování jako správné a tak ho nazval dle svého - Devilův resp. Ďábelský trojúhelník.
Od pradávna se lidé domnívali, že je tato obávaná oblast v rukou neznámých mocností, všelijakých oblud či dokonce nadpozemských bytostí. Již v minulém století však stále častěji vědci bádali nad touto oblastí a snažili se vysvětlit sobě a především všem ostatním, co za tímto zvláštním jevem stojí. Jedna z možností říká, že za náhlé mizení plavidel může silné magnetické pole. Bermudský trojúhelník je jedním z míst, kde se střelka magnetického kompasu náhle otočí k pravému zeměpisnému severu. Běžně na Zemi se však střelka kompasu natočí k magnetickému severu. Právě odchylka mezi severem zeměpisným a magnetickým znamená pro mořeplavce přímé nebezpečí především v navigaci. Neznalý člověk však něco podobného ani nepostřehne. Tato odchylka se pohybuje kolem hodnoty 24°, což je pro někoho hodnota sice mizivá, pro mořeplavce však velmi znatelná. Pokud tedy podobná situace postihne námořníky, kteří mají do této oblasti namířeno, může dojít k citelnému odchýlení od jejich plánované cesty, a tak se snadno mohou ocitnout v nebezpečí.
Bermudský trojúhelník
Druhou možnou hypotézou je působení silného Golfského proudu. Fakt, že na místě údajného ztroskotání lodě či pádu letadla nebyly nalezeny žádné trosky ani pozůstatky posádek, by mohl objasnit právě tento proud. Ten totiž společně v kombinaci s nepředvídatelným karibsko-atlantickým podnebím vytváří nepříhodné počasí jak pro plavbu, tak pro let. Na lodě zde také čekají četné útesy a mořské proudy, které jim jejich plavbu nijak neulehčí. Zdá se, že faktorů, které vysvětlují záhadu několika století, je dost a dost. Nedávno však přišli s nejnovější, a snad s ještě "dokonalejší" hypotézou britští vědci. Za mizením lodí a dokonce i letadel stojí plyn - methan. Ten totiž vyvěrá z mořských hlubin a vyprchává na hladinu moře, odkud nadále stoupá do ovzduší.
Když totiž tento plyn vystupuje z hlubin na mořskou hladinu ve větším množství, snižuje tak hustotu vody až do takového stavu,  kdy se většina pevných objektů, tedy včetně lodí, začne propadat a "bořit" do vody. Posádka tak nemá žádnou šanci loď opustit, protože se plavidlo řádově během několika sekund zcela potopí. Stejný osud postihne i posádku se záchrannými vestami. Únik methanu je tedy s největší pravděpodobností příčinou zmizení téměř 20 lodí, které se ztratily od druhé světové války. Tento fakt potvrzuje i jeden z nalezených vraků na dně Atlantického oceánu. Plavidlo - rybářská loď - z roku 1890 až 1930 měla nepoškozený trup, z čehož lze s největší pravděpodobností opravdu usoudit, že se loď doslova propadla na dno moře, a to v horizontální poloze. Kdyby totiž došlo k potopení lodi vlivem jejího poškození, naklonila by se na bok.
To vše však platilo pro lodě. Proč však v oblasti bermudského trojúhelníku padají i letadla? To britští vědci vysvětlují opět jednoduchým způsobem. Methan, který vzejde z podmořské hladiny, nadále stoupá do ovzduší a tak je ohrožuje. Je-li jeho množství v dostatečné míře, může způsobit společně s nedostatkem kyslíku poruchu motorů. Nižší koncentrace jsou však ještě mnohem nebezpečnější. Směs methanu se vzduchem je vysoce výbušná, tudíž by mohla explodovat vlivem žáru z letadlových motorů.
Podivuhodné záhady v Bermudském trojúhelníku:
Bermudský trojúhelník získal na věhlasu už 5. prosince 1945. Krátce po čtrnácté hodině opustila námořní leteckou základnu na Fort Lauderdale na Floridě skupina pěti letadel, která nesla označení letka 19. Jednalo se o běžný cvičný let s trojúhelníkovou dráhou letu ve směru 256 kilometrů na východ, dále 64 kilometrů na sever a zpět na základnu. Velícím důstojníkem celé akce byl poručík Charles Taylor. Ten měl nalétáno přes 2500 letových hodin, takže se jednalo o zkušeného pilota. Nikdo tedy nepředpokládal, že by se během cvičné akce mohlo přihodit něco neobvyklého. Přesto krátce po patnácté hodině, po ukončení cvičného náletu, volal poručík Taylor kontrolní věž ve Fort Lauderdale. Jeho hlášení obsahovalo toto: Zdá se, že se nacházíme mimo kurs. Není vidět pevnina. Opakuji, nevidíme pevninu.
Podle příkazu, který letka 19 obdržela od věže, měla stočit kurs na západ. To ovšem nebylo v silách pilotů. Poručík Taylor informoval věž o tom, že neví, kde je západ se slovy: "Je to divné, nejsme si jisti žádnou polohou. Nefungují přístroje, kompasy, nic." A skutečně, podle rozhovorů, které věž zachytila mezi piloty jednotlivých letadel, nefungovaly navigační přístroje v jediném stroji. Letka 19 si v tom okamžiku ale byla jista, že se nachází někde v blízkosti ostrovů Keys. Letecký instruktor proto poradil veliteli letky, aby se posádka vydala na sever, a to tak, že bude mít slunce na levém boku. Jak se ale podle dalšího hlášení zjistilo, skupina pěti letadel nebyla nad ostrovy Keys, ale neznámo kde. Postupně se začalo ztrácet i rádiové spojení. Přestože věž mohla poslouchat vzkazy a rozhovory mezi piloty, posádka nebyla kvůli statické elektřině s to porozumět jediné instrukci ze základny.
Základna se mezitím zabývala všemi možnými domněnkami co se s letkou 19 mohlo stát. Existovaly dohady o tom, že letová skupina skončila v rukou nepřítele, a to navzdory tomu, že světová válka skončila před několika měsíci. Ještě téhož dne byla vyslána záchranná jednotka v čele s letadlem Martin Mariner jehož posádku tvořilo celkem třináct mužů. Kolem čtvrté hodiny odpoledne obdržela kontrolní věž další podivné hlášení. Letadlo Martin Mariner si nebylo jisté svoji polohou. Další hlášení obsahovala informace o tom, že se letadlo dostalo do jakési bílé mlhy a následně bílé vody.
Posádka Martina Marinera nakonec zmizela stejně tajemně jako letka 19. Přesto po devatenácté hodině zachytila námořní letecká základna Opa - Locka slabý signál části volajícího znaku letky 19. Pokud se jednalo skutečně o volání ztracených letadel, pak to bylo přes dvě hodiny poté, co jim musely dojít pohonné hmoty.
Druhý den následovala rozsáhlá záchranná operace, ve které se pokračovalo i v následujících dnech. Skutečnost byla taková, že nebyly nalezeny žádné známky po letadlech, a to ani jejich případném ztroskotání. Pátrání se zúčastnilo na dvě stě čtyřicet letadel z pevniny a na sedmdesát letadel z letadlové lodi Solomons. Do akce byly dále zapojeny ponorky, pobřežní čluny, soukromá letadla a další technika. Po letce 19 nebo po něčem, co by ji alespoň něčím identifikovalo nebylo ani památky. Jakoby se po celé posádce slehla zem.
Na celém příběhu jsou zajímavé ještě přinejmenším dvě věci. Tou první je fakt, že před startem letky 19 měl podivnou předtuchu sám letový instruktor. Po jedné hodině odpolední se se zpožděním dostavil k právě sloužícímu důstojníkovi s prosbou, aby byl zproštěn letu. Konkrétní důvody svého rozhodnutí však nepodal. Jeho žádost byla nakonec stejně zamítnuta.
Druhým, kdo měl podivnou předtuchu byl námořní desátník Kosnar. Ten se totiž vůbec nenahlásil na letové dráze. Pro tisk později uvedl: "Dodnes nevím, z jakého důvodu jsem se rozhodl, že se nedostavím k letu. Nemohu to prostě vysvětlit."
Téměř za třicet let po této události se na scéně objevil ještě jeden neobvyklý prvek. Přišel s ním Art Ford, novinář a spisovatel, který případ sledoval od roku 1945. V celostátním televizním programu citoval slova poručíka Taylora, která zachytil jistý radioamatér. Poručík Taylor měl v rádiu údajně říci: "Nenásledujte mě!" Zde se nabízí otázka co měl vlastně poručík namysli. Spisovatel Ford se domnívá, že poručík Taylor měl co do činění s jinou, mimozemskou civilizací. V takovém případě by byla celá záhada kolem Bermudského trojúhelníku objasněna. Ale lze brát informaci o údajném výroku poručíka Taylora skutečně vážně? Jak víme, záznam pořídil jakýsi radioamatér. Už to samo o sobě vyvolává v člověku pochybnosti a nelze tomu přikládat zvláštní důležitost. Toho si byl vědom i Art Ford. Proto také s tímto zjištěním vyšel na veřejnost až o devětadvacet let později. Jak sám tvrdí, uvědomoval si míru věrohodnosti tohoto zjištění. V průběhu dalšího pátrání získal potvrzení této informace i z jiného zdroje. Na nátlak rodičů pohřešovaných členů posádky byla totiž zveřejněna oficiální zpráva, která obsahovala i přepis rozhovorů mezi letadlem velitele letky a kontrolní věží. A tento původně utajovaný zápis obsahoval alespoň část toho, co Fordovi sdělil operátor krátkovlnného rádia, totiž příkaz Nenásledujte mě...
Od té doby je v civilních a vojenských archivech množství záznamů o dalších podivných zmizeních ve vzdušném prostoru nad oblastí Bermudského trojúhelníku.
Hned o dva roky později, tedy v roce 1947 zmizel ve vzdálenosti 160 kilometrů od Bermud americký vojenský letoun C54. V lednu 1948 se ve vzdálenosti 608 kilometrů severovýchodně od Bermud přerušilo rádiové spojení čtyřmotorového Tudoru IV. Poté se letadlo ztratilo s jednatřiceti cestujícími a posádkou. V prosinci téhož roku to byl soukromý speciál DC-3. Neuplynulo dvacet dní a na cestě z Londýna do Santiaga v Chile přes Bermudy a Jamajku zmizel beze stopy Star Ariel a v březnu 1950 to bylo letadlo Globmaister. Poslední hlášení poslala posádka v době, kdy se plavidlo nacházelo v severním okraji trojúhelníku na cestě do Irska. Severně od tajemné oblasti zmizel zase britský York Transport s třiatřiceti cestujícími na palubě a posádkou. Stalo se to 2. února 1952. V říjnu 1954 to byl pak letoun vojenského námořnictva s dvaačtyřiceti lidmi na palubě. Zmizení se nevyhnulo ani hlídkujícímu hydroplánu Martin P5M. S desetičlennou posádkou zmizel 9. listopadu 1956.
A tak bychom mohli pokračovat až do dnešní doby. A to mluvíme výhradně o zmizeních letadel. Oblast Bermudského trojúhelníku je však také nazývána jako moře ztracených lodí. O tom ale někdy příště.
Jasné zatím je jen to, že se v popisované oblasti dějí záhadné věci. Vysvětlení se nabízí mnoho. Od mimozemských civilizací přes poruchy magnetického pole až po tajné akce vojenských a vládních organizací. Za zmínku snad stojí ještě to, že oblastí , která se svojí tajemností nejvíce podobá Bermudskému trojúhelníku, je takzvané Ďáblovo moře. To se nachází východně od Japonska a jsou v něm víry elektromagnetických poruch.
videa:
http://www.youtube.com/watch?v=VQQS-0ZOMcg&feature=player_embedded
http://www.youtube.com/watch?v=u6trH81xpko&feature=player_embedded
name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowScriptAccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/SfUz9luvbjo&rel=0&border=1&color1=0xd6d6d6&color2=0xf0f0f0&feature=player_embedded&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true" allowScriptAccess="always" width="425" height="349"></embed></object>
name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowScriptAccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/ogBp8IAtSWc&rel=0&border=1&color1=0xd6d6d6&color2=0xf0f0f0&feature=player_embedded&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true" allowScriptAccess="always" width="425" height="349"></embed></object>
V DOMĚ HRŮZY na Rokycansku hoří samo od sebe. Další záhady
Video:
Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?
Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!
30.10. 15:08 | Aktualizováno 19:13 | tn.cz / kap s přispěním Terezy Maixnerové
Před očima štábu TV Nova vzplál v pátek obrázek na zdi.
Už víc než týden sledujeme dění v domě rodiny Mračkových ve Strašicích na Rokycansku. Tam totiž chytají zásuvky, i když jsou odpojené od elektřiny, a sype se sklo ve vitrínách a akváriích.
Jen v pátek dopoledne se Mračkovým vzňal vlhký ručník v koupelně, škvařily se jim igelitové sáčky na stole a poté přímo před očima štábu TV Nova vzplál obrázek na stěně v dětském pokoji.
Sbírka vyhořelých zásuvek u Mračkových
Foto: ČTK
Rodina i přesto v domě, kde denně zaznamenají i desítky menších požárů, zůstává. "Musíme tu zůstat, abychom mohli hasit. Bojíme se, že by nám dům shořel," vysvětlují Mračkovi svoji vytrvalost.
Podle expertů za problémy zřejmě může vysokofrekvenční vlnění, které ale přístroje energetické společnosti ČEZ nedokáží změřit. Není také jasné, co může být zdrojem tohoto vlnění.
Čtvrteční reportáž o nevysvětlitelných jevech ve Strašicích.
Video: TV Nova
Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?
Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!
Mračkovi v domě i nadále zůstávají, a to i přesto, že je to velmi nepříjemné: obyvatele bolí hlava, píská jim v uších nebo cítí tlak ve spáncích. Výboje navíc mohou být i nebezpečné. Syn Mračkových Jirka například dostal "ránu" od koupelnové baterie.
První reportáž o "strašidelném" domě.
Video: Televizní noviny
Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?
Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!
Poltergeisti v Česku
Nevysvětlitelné jevy nejsou nic výjimečného, objevují se ve světě i v Česku. Jen TV Nova v posledních letech vysílala na toto téma hned několik reportáží.
Loni na podzim "strašilo" ve Lhánicích na Třebíčsku, kde se ozývaly zvuky připomínající vrtání. Dunění a hučení kazilo obyvatelům vsi spánek i zdraví. Bylo to pro ně tak nesnesitelné, že uvažovali dokonce o stěhování.
Video: Dušan Vrbecký
Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?
Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!
V roce 2006 zase řádil duch v domě v Bobrové na Žďársku. Členové rodiny Svobodových zažívaly příznaky tradičního řádění poltergeista, tedy rámusícího ducha, který se projevuje nevysvětlitelnými zvuky a případně i pohybem předmětů. Jevy v Bobrové se po několika měsících uklidnily. Kde se ale "duch" vzal a proč odešel, se neví.
Video: Jiří Pánek
Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?
Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!
V roce 2005 zase časopis Květy popsal případ manželů Jany a Pavla H. z Brna, kteří se se záhadnými zvuky, vrzáním skříní a boucháním dvířek, tou dobou potýkali už čtyři roky.
O čtyři roky dříve v časopise Ring vylíčili manželé Kockovi z Brloha na Českokrumlovsku, jak duch děsil jejich dceru Anetku. Ta se v roce 1999 po přeletu neznámého svítícího objektu oblohou začala bát strašidel a odmítala spát v pokojíku, kde podle ní vylézala. K tomu se přidaly zdravotní obtížen samovolné vypínání spotřebičů a bouchání dveří. Pomohla jim prý až návštěva kněze.
Kněz zabral i v případě, který popisuje následující reportáž. Po stopách poltergeista se tu vydali američtí "vyšetřovatelé" paranormálních jevů Ed a Lorraine Warrenovi.
Video: YouTube.com
Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?
Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!
Děsil duch i Karla IV.?
V roce 1936 se zase na střechu jedné z pražských vil z neznámých příčin řítily kameny. Parapsychologové tehdy usoudili, že příčinou problému mohou být duševní muka majitele domu, ženatého katolíka, který chodil na zálety za domovnicí. Stresem se prý spustily jeho výjimečné schopnosti, díky nimž mohl pohybovat předměty na dálku. To, že k tomu má dispozice, později experti ověřili i při pokusech.
V roce 1903 řádění poltergeista zažili obyvatelé hájovny ve Třech Dvorech u Kolína. Od Dušiček do 16. listopadu se tu prý ozývaly zvláštní rány. Údery do stolu, skříně i čela postele se vždy večer a v noci ozývaly i přes to, že je přišli vyhánět četníci i spiritisté. Těm prý dokonce duch klepáním odpovídat na jejich dotazy. Po dvou týdnech se ale naráz odmlčel a už se neozval.
S hlučným duchem se možná setkal i Karel IV. Ten prý ve svém deníku popsala ukázkové setkání s takovým duchem: "V noci ulehli jsme na lůžko, byl u toho i Bušek z Velhartic starší. A když jsme usnuli, tu někdo, nevíme kdo, chodil po síni, takže jsme se oba probudili. I kázali jsme řečenému Buškovi, aby vstal a podíval se, co to bylo. On obešel síň, aniž mohl cokoli najíti. Pak ulehl znovu na lůžko. My oděni ve svém plášti seděli jsme na svém lůžku a slyšeli jsme někoho přecházet, ale neviděli jsme nikoho. A pak s řečeným Buškem spatřili jsme, jak jedna číše se skácela a táž číše byla vržena, nevíme kým, přes lůžko Buškovo z jednoho rohu síně až do druhého na stěnu, odrazila se od ní a padla doprostřed síně. Když jsme to spatřili, poděsili jsme se nemálo, a stále jsme slyšeli někoho přecházet po síni, ale neviděli jsme nikoho. Ráno našli jsme číši, jak byla hozena vprostřed síně."
Duchové z ciziny
Videí s poltergeisty zachycenými ve vlastních kuchyních či ložnicích je plný internet. U většiny z nich se obratem rozpoutá diskuse, zda se jedná o pravý záznam, manipulaci nebo digitální trik. Jedno z videí můžete posoudit sami.
Video: YouTube.com
Jak sdílet naše videa a články s vašimi přáteli?
Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!
Asi nejznámějším poltergeistem v dějinách je duch, který "řádil" poslední srpnový den v roce 1977 na předměstí Londýna v Enfieldu. V půl desáté večer obyvatelka domu ukládala tři děti ke spánku a přitom se začal hýbat nábytek a ze zdi se ozývalo klepání a bouchání. Jako zdroj byla identifikovaná mladší dcera, v jejíž blízkosti jevy sílily a z jejího těla přitom vycházel hluboký mužský hlas.
Během následujícího roku se jevy ještě několikrát opakovaly, dokud se rodina nepřestěhovala. Později děti přiznaly, že některé jevy zfalšovaly; v některých ale prsty neměly.
V Německu je zřejmě nejlépe zdokumentováno řádění poltergeista z Rosenheimu. Začalo v roce 1967 v jedné advokátní kanceláři v Bavorsku a projevovalo se samovolným rozsvěcením a zhasínáním světel, vyzváněním telefonů, aniž by kdokoli volal, vyléváním barvy z kopírek a vysouváním zásuvek. Pošta zaznamenala a nahrála desítky hovorů na číslo pro zjištění přesného času, i když telefony byly zablokované. Jev dlouho nedokázali vysvětlit policie, energetici ani vědci.
Později se ukázalo, že se jevy objevují jen v přítomnosti devatenáctileté sekretářky Annemarie Schneiderové, která měla za sebou velké vztahové trauma. Když ji firma poslala na dovolenou, jevy přestaly. Po jejím návratu se obnovily a definitivně ustaly až ve chvíli, kdy byla Schneiderová propuštěna.
Pokud ještě nemáte duchů dost, můžete se podívat na následující sestřih mnoha "duchařských" videí.
|
|
 |
|
|
|
|
